Mám čtyři dcery: Noru, Zoe, Bělu a Ladu. Nejstarší Noře bude za týden 9 let. Když jí bylo 2,5 roku byla mezi prvními dětmi, které začaly navštěvovat dětskou skupinu v Černolicích. Neříkám, že se jí vždy chtělo, byla malá, doma měla už malou sestřičku a ve školičce byl i jeden chlapeček, který všechny docela zlobil (dodnes jsou samozřejmě velmi dobří kamarádi). Jiný chlapeček ji zas dodnes má rád a přestože se přestěhoval do Dobříše, zve ji každý rok na svoje narozeniny. Taková a jiná přátelství vznikají ve školkách.

Když bylo druhé Zoe dva a půl, začala také chodit do školičky s Norinkou, která pak odešla do státní školky do předškoláků, ale vždy, když to šlo, ráda se vrátila a alespoň jeden den si opět užila ve své „staré“ školičce. S dalšími to šlo stejně.

Ráda říkám, že holky chodí do školky, která je napůl waldorfská a napůl lesní. V čem se totiž žádná školka v nejbližším okolí nemůže vyrovnat, je nádherná příroda okolo Černolic – lesy, pole, skály. Děti tráví se školičkou venku co nejvíc času a nachodí za rok desítky kilometrů a nejspíš znají okolí lépe než já. Co se mi osobně líbí nejvíc jsou krásné, milé dílničky z přírodních materiálů, podle ročního období ( na jaře vyrábějí i malé Morany a vypouští tradičně do potoka v Potocích). Ve školičce nenajdete témeř žádné plastové hračky a děti tu přijdou do styku hlavně se dřevem, včelím voskem, ovčí vlnou, těstem a přírodninami, které nasbírají v lese či na poli. Novinkou je teď i mlýnek na mouku, který školička pořídila a děti si tedy mohou mouku na pečení i samy umlýt.

Dnes chodí do dětské skupiny V Zahradě obě nejmladší – ty starší jsou ale ještě pořád vždy nadšené, když mají prázdniny, a mohou opět zpátky do školky. Milují nejen vyrábění, ale i výlety. Letos o velikonoční neděli holky vstaly a Nora a Zoe volají: „Holky, školka!“ U snídaně si všechny čtyři přeříkaly říkanky ze školky, které znají už všechny! Poděkovaly sluníčku za jeho dary a pustily se do jídla. Pak připravily dílničku a opět přidaly říkanky. Moje sdrce plesalo.

Jsem moc, moc vděčná za to, že tu školičku a vychovatelku Evičku máme! Velký obdiv i za to, jak to zvládá, ačkoli má sama čtyři syny.

Další velké díky Terce, která dělá nejen neskutečné  a nekonečné papírování, ale také za její aktivitu ve školce, kdy se s dětmi věnuje enviromentální výuce a sází spolu rostlinky a vypráví si o broučcích.

Holky, díky!